Medvědi B - Podzim 2022 - 6.liga, skupina C

Medvědi B - GoHosp 5:4 (4:2)

Dva týdny po slavné výhře nad Gente-Yeti jsme si na běchovickém stadionu v devátém kole připsali ostudnou prohru, která velmi výrazně rozdala karty do zbytku sezony vzhledem k postupové matematice. Přesněji řečeno nám s největší pravděpodobností sebrala postupové naděje, nebo minimálně nás dostala do pozice, že postup už není ani zdaleka v našich rukách, ale potřebujeme k tomu souhru minimálně dvou dalších výsledků v náš prospěch, což se pár zápasů před koncem zdá spíše jako utopie. A bohužel si opět můžeme za komplikace jen a pouze my sami, ve vztahu k ofenzivě i defenzivě. I přes pět inkasovaných gólů jsme zápas měli vyhrát, celou druhou půli se Medvědi soustředili výhradně na bránění náskoku a na naši polovinu se vydávali na lov zcela výjimečně, takže jsme měli luxusní půlhodinku na to, abychom s nepříznivým poločasovým výsledkem něco udělali. Leč nestalo se. Nedá se říci, že bychom se nesnažili, ale již poněkolikáté se ukázalo, že když se proti nám postaví na vápno pět čtyřicetiletých tatíků, kteří jen boří a odkopávají, tak proti tomu prostě neumíme hrát, nevíme si s tím pořádně rady a naprosto chybí nějaké překvapivé řešení situace, které by otevřelo přehuštěný prostor pro nějaké zakončení. Nedokážeme využít jasné fyzické převahy (nebo že by to byla jen chiméra?) k tomu, abychom rychlou kombinací vyšachovali statické protihráče ze hry, naopak se snažíme všechno prorvat středem, střílíme z nesmyslných pozic a hlavně neuvěřitelně vedle, kopeme centry na brány vzduchem a spoléháme na to, že Rudy to nějak udělá. Jistě, můžeme si vše výše uvedené omluvit tím, že nemáme tréninky, takže když máme balon na noze jednou za týden nebo za čtrnáct dní, tak místo kombinace nám to uskakuje. Taky se můžeme omlouvat tím, že nám Rudy nasadil do zápasu supr eňo ňuno profesionální balon, který jsme si možná mohli ozkoušet jindy, než v klíčovém zápase o postup, protože zatímco při rozcvičení tam všichni posílali jak na příkaz jednu bombu do šibenice za druhou, tak v zápase jsme jedinkrát netrefili při střele ze střední vzdálenosti bránu. A pak bychom samozřejmě mohli najít spoustu dalších jiných výmluv. Navíc, i přes tu herní bídu jsme tak jako tak měli šancí na otočení výsledku dost a jako vždy jsme zahodili skutečně kde co - a netrefit prázdnou bránu už asi nebude tím, že máme málo kontaktu s míčem. A na závěr to možná nejdůležitější, být žhavým kandidátem na postup do páté ligy a nebýt ve své skupině z hlediska obranné činnosti ani mezi Top 5, tak asi někde bude chyba. Nevím, jestli chceme hrát o postup tak, že si necháme každý druhý zápas nasázet čtyři nebo pět gólů a budeme spoléhat na to, že nasázíme o gól více než soupeř. Na první pohled to evidentně nefunguje, obzvláště když jsme to my, kdo musí dohánět dvoubrankové manko. A když se podíváme na to, jaké góly dostáváme, tak je to o to větší problém. Přestat hrát při domnělé ruce soupeře, ztratit balon na půlce, vyklusávat zpátky a nechat soupeře jít do přečíslení nebo dostat gól z rohu, to už vůbec není o tom, jak často má kdo balon na noze, je to o hlavě a o systému hry. S obojím očividně máme dost velký problém.

Samotný průběh zápasu jen může ilustrovat výše řečené. Začali jsme velmi aktivně a poměrně záhy přišla první velká šance, kdy Čechino dostal kolmici na vápno, položil brankáře, ale jeho zakončení do prázdné vyrazil obránce na aut. Ten Čechino rychle rozehrál na Rudyho a elitní kanonýr, sice mezi dvěma obránci, ale v podstatě nijak nebráněn, hlavou poprvé rozvlnil síť za zády brankáře soupeře. Pak ovšem stačil jeden špatně provedený obranný odkop, který trefil soupeře, přestali jsme hrát hádajíce se o domnělou ruku a nemastná neslaná střela z úhlu s pomocí teče obrany skončila v síti. Za chvíli po Marfyho sprintu po pravé lajně a přihrávce pod sebe přišla ztráta balonu a z útočníků se ani jeden nevrátil, aby zastoupil Marfyho, který byl v tu chvíli v rohu hřiště mimo hru. Medvědi využili brejku tři na dva dokonale a gólem do prázdné šli do vedení. Jak v tu chvíli trefně poznamenal jeden z přihlížejících diváků z řad Pražských Hovad: Vy jim nepůjčíte balon a už jste dostali dva góly. Tak nějak to přibližně bylo, ale to bohužel ještě nebyl konec, protože vzápětí jsme nepokryli odražený balon ve středu hřiště a přišla nechytatelná střela do vinglu. Od té chvíle Medvědi vsadili všechno na jedinou kartu, totiž na úpornou obranu, a začala naše usilovná mravenčí hornická práce. Čtyřicet minut dobývání však k nalezení žádné zlaté žíly nevedlo. V první půli přišly spíše náznaky šancí – Rudyho druhá hlavička po autu těsně vedle, Marfyho další průnik po pravé lajně a střela do tyče, Marda vychytaný brankářem po pěkném uvolnění na vápně, Widličkova střela těsně nad po špatném výkopu brankáře nebo pro změnu střela vedle v jedné z mála situací, kdy balon ze souboje na středu propadl k volnému hráči na zadní tyč, a neuspěl ani Michal po dalším špatném rozehrání brankáře, kdy si míč moc předkopl a brankář mu skokem pod nohy nedovolil zakončit. Nakonec se tak ujala Rudyho dobrá střela, která měla razanci; sice naprosto postrádala směr, ale trefila obránce soupeře tak dobře, že se odrazila do brány. Když už se blížil konec prvního poločasu za sice nijak pozitivní, ale stále docela nadějné jednogólové ztráty, nepohlídali jsme při posledním rohu náběh na přední tyč a přesné zakončení poslalo do dvougólového vedení opět Medvědy.

Druhá půle začala z naší strany aktivně a po ojedinělém útočném výpadu Medvědů a zisku balonu jsme šli do rychlého brejku – konkrétně Michal a Čechino, ten už byl v dobré střelecké pozici, ale místo zakončení se rozhodl vyšperkovat akci a předložit Michalovi do prázdné – což o to, Michal před prázdnou byl, ale míč musel lovit někde na holeni nebo skoro u kolene a akrobatickým zákrokem prázdnou bránu netrefil. To se následně ukázalo být jako docela důležitý moment, protože Medvědi pochopili, že jejich útočné snahy by při ztrátě balonu mohly být potrestány rychlým brejkem, a od té doby útočili maximálně v jednom, místy ani to ne, a prostě jen na vlastní polovině čekali na naší ztrátu balonu, aby mohli balon odkopnout přes celé hřiště. A my museli začínat zase od začátku. Obrana Medvědů nijak pevně nepůsobila a dala se překonat, ale když už se nám párkrát podařilo roztáhnout obranný blok rychlou přihrávkou do křídla, chyběla přesnější finální přihrávka a Rudymu k zakončení chyběl krok. Dvakrát mohl snížit Widlička, poprvé jeho oblouček konečky prstů vytáhl brankář na roh, podruhé byl před poloprázdnou bránou překvapen rychlostí letu nového balonu a než stihl zareagovat, míč se mu od stojné nohy odrazil sice pěkně do protipohybu brankáře, ale skončil na tyči. Kontaktní gól přišel až příliš pozdě, Marda po rohu i přes faul obránce propálil brankáře, do konce však zbývalo jen pět minut, což už vzhledem k dosavadnímu vývoji moc času nebylo. Vrhli jsme proto všechny síly do útoku, i za cenu toho, že jediný hrot soupeře zůstal na naší polovině nehlídaný, a toho soupeř využil ke vstřelení pátého gólu. Vzápětí se po dalším rohu trefil Widlička, ale dvě minuty do konce už bylo příliš málo času na další ohrožení branky soupeře a pokus o vyrovnání.
Destruktivní obranné pojetí hry soupeře se nám tak opět ukázalo jako nepřekonatelný problém. Neuspěli jsme proti Free Teamu, se štěstím jsme v poslední minutě porazili Gente-Yeti a nyní opět selhali pro Medvědům. Žádný grizzly proti nám rozhodně nestál, ale když na něj jdeme s dětskou vodní pistolkou, nemůžeme se divit, že se vracíme z lovu s prázdnou.

Komentář rozhodčího:
Poměrně vyrovnané utkání, ve kterém už v první půli rozhodli domácí. Ti byli především lepší v koncovce.

Rozhodčí: M. Kořínek, M. Voldřich (J-Elita FC).
Branky: 12., 30. a 50. (správně by mělo být zřejmě 56.) L. Peklanský, 15. L. Kašpar, 16. I. Němec - 5. a 27. Rudy, 54. Marda, 58. Widlička.
Sestava: Zelda - Marfy, Marda (C), Michal - Widlička, Rudy, Čechino.
Nejlepší hráči: neuvedeni.
Diváci: pan Doležal, Zuzi, trenér soupeře, spousta hráčů ze zápasu před námi nebo naopak po nás...